Pochyby - Karel Kryl
С переводом

Pochyby - Karel Kryl

  • Альбом: Kdo Jsem...?

  • Año de lanzamiento: 2018
  • Idioma: checo
  • Duración: 1:45

A continuación la letra de la canción Pochyby Artista: Karel Kryl Con traducción

Letra " Pochyby "

Texto original con traducción

Pochyby

Karel Kryl

Оригинальный текст

Mlád dvacet devět let a devět měsíců

Dost starý hledět zpět do dětských střevíců

Jsa příliš mlád, bych přezíral, co každý z vás má zásluh

Jsa hluchý dost, bych předstíral, že spoléhám se na sluch

Hovořím k vám

Vzrůst nedaleko dřepu a úsměv naruby

A ústa plná střepů náhradou za zuby

Mám oči, které nebrečí, byť nesmějí se smáti

Mám kolena, jež neklečí, když má mi někdo dáti

Tak možno žít

Já žvaním tu a tam a slova nechybí

Však jistota ta tam a vládnou pochyby

Je pofiderní poslání, jež odvahu mi vrací

A nedostatek vzdělání dnes nahrazuji prací

Tak tomu jest

Lze s plným pupkem mžourat a sáti tokajské

A poté krotce kňourat veršíky lokajské

Lze kráčet cestou vyjetou a nepohlédnout zpátky

Lze snadno býti poetou a nestvořiti řádky

Jak mnozí činí

Dát tupcům pocit lordů, být dvorním holičem

Mít roztlemenou mordu a kušnit o ničem

Pět dámám verše o mracích a dostat ránu kyjem

Pak omluvit se v rozpacích, že dosud vůbec žijem

Tak možno přežít

Nuž promiňte mi, prosím, promiňte, vážení

Že dosud hlavu nosím, která je k myšlení

Já přerozličné verbeži tím sloužím proti smutku

Též do krku mi nesněží, což výhoda je vskutku

Pro moje mandle

Ač tu a tam je boule, obzvláště pod pleší

Však v jádru je to koule — tvar, který potěší

I posměváčci přiznají:"Toť hlava, dá se říci

Když podle ní ho poznají i páni úředníci."

Razítko, podpis

Má hlava je teď vzata beze všech předsudků

A zbývá ptát se kata po jeho úsudku

To odborník je nesporně, jsouť hlavy jeho chleba

A předvést může názorně, k čemu je hlavy třeba:

K životu prostě

Je tedy hlava v suchu anebo v paruce

A zbývá v tomto duchu přejíti na ruce

Je obvyklé, že prstů pět má každá ruka zdravá

A leccos je ti vytrpět, než poznáš, kde je pravá

A kde je levice

Věz, milý tvore Boží: to lze si ověřit

Že lépe nežli zboží lze ruce zpeněžit

A stvrdí ti, kdo žebrají, i rozšafní, i skoupí

Že za hlavu jim nedají, co za pět prstů koupí

Prakticky vzato

Byť měl jsi hlavu schopnou, jednou se poštěstí

Že botou do ní kopnou a svážou zápěstí

Však poctivec i parazit smí lokty čelit davu

A pěstmi může prorazit, aniž si rozbil hlavu

Nárazy o zeď

Máš cizí ruce tisknout i s tváří kamennou

Máš vždycky něco risknout, kdyžs' pevný v ramenou

Smíš pižlat srdce na dlani či zardousiti ptáče

Pak stačí trocha pokání a decilitr pláče

Lid tomu chce!

Ač oholen a umyt, vždy trochu špinavý

Máš dobře city tlumit, ba nemít pohlaví

Smíš hnípat, vždy však ve spěchu, a polichotit blbu

Neb předpokladem úspěchu jest implantace hrbu

Svět si ho žádá!

Tak pardon, je to osud, že všichni láteří

Proč nevyrostl dosud hrb na mé páteři

Co dítě spal jsem skrčený, když trápili mne půstem

A tudíž chodím vzpřímený, jsa pidimužík vzrůstem

Jak račte vidět

Šla krása jiným dětem, a tudíž sudičky

Mne učinily skřetem na úkor hlavičky

Když vyňaly mne z kolébky, já neplakal jsem dosti

I daly mozek do lebky a trochu výřečnosti —

— dost smutný dar

Já záhy nožky zvedal a vlastním vzpomínku

Že v začátku jsem shledal, že vlastní maminku

Však seznámiv se s rodinou, já poznal první zmatek:

Ač maminku mám jedinou, mám velké množství matek

Které mne chtějí

Jak byl jsem tomu rád, že vlastním tatínka

Však řekli, že i stát mne bere za synka

Pak ten, jejž zvali sluníčkem, se za tatíčka povznes'

«Vrah tatíčkem, lump tatíčkem!», a od tehdy až podnes

Jsem adoptován

Nuž umím číst a psáti, však na tom nedosti

Já učil se též lháti — zbraň proti podlosti

Kdo dobrem čelí násilí, jen zřídka vděčnost zplodí

Vždyť na konopnou košili zas konopí se hodí

Chceš-li ji látat

Nuž věru není slastí, když děti shledají

Že jednou zve se vlastí a jindy partají

Že matkou jest, kdo zažádá, je matkou lidské plémě

Pak matkou zve se armáda a vzápětí pak Země -

— matička naše

Já utržil jsem šrámů, nu, darmo počítat

A že jsem zlobil mámu, lze těžko vyčítat

Pak dorostl jsem natolik, bych spokojil se krotce

Že matek vlastním několik, však jednoho jen otce

Konečně jistota!

Dost šprýmů, pojďme k věci: mistři mne učili

Že lépe, než žít v kleci, je nemít košili

Teď nemám ani kalhoty a mráz mi chladí plece

A mistři tančí do noty a pokřikují z klece

Že prý jsem zradil!

Prý - nepodléhat zášti a zlu se vystavit

Když po tváři mne praští, mám druhou nastavit

A oni — krejzlík pod krkem a zášť jim čiší z očí

A žáčka ženou postrkem, jen do dveří jim vkročí

Slunéčkům našim

Pak řekli, že prý žebrat je věcí nemužnou

Je třeba dary nebrat, pohrdat almužnou

A sami chodí přežraní a almužny je živí

A žáčci chodí zedraní a hlad jim z očí civí

Bída a nouze

Nuž, ponechejme mistry cvrlikat na hřadě

Ne každý je dost bystrý pro místo v úřadě

Kdo silný je a stydí se, nechť obsluhuje veslo

Kdo hubu má, ten hodí se na poslanecké křeslo

Případně na trh

Smíš vrahem být, či ševcem, nebo být dramatik

Pak nezápolíš s dřevcem a smíš být pragmatik

Anebo staň se písařem, měj pero za suspenzor

Nic neumíš?

Buď bachařem!

Jsi imponent?

Buď cenzor

Anebo fízl!

Bůh dal nám místa dosti, všem podle určení

Však často, což je k zlosti, čert místa vymění

A pak jsou z lotrů právníci a z mordýřů jsou světci

Pak z umělců jsou horníci a z imponentů vědci

K obrazu svému

Když domovník je knězem, kněz čistí ulice

Když lékař chodí s dřezem a pere spodnice

Pak blázen střeží reaktor a řezník básně píše

Pak z cenzora je redaktor a švec je vládcem říše

K obrazu světa

Já rukama jsem měřil o chleba starosti

Své hlavě pak jsem svěřil, by dbala moudrosti

Však hlavu jsem si roztřískl a octl jsem se dole

A tu mi rarach napískal, bych vyměnil jim role

Prý třeba změny

Má hlava tudíž dřela, pečujíc o chleba

A ruka podepřela, kde mravů potřeba

Však otřel jsem se o ševce a žehral na verpánek

Výsledek — jizvy na lebce a rozražený spánek

Prašť jako uhoď

Já hledal cestu pravou a našel útěchu

Že spojit ruce s hlavou povede k úspěchu

Však zapomněl jsem, nebohý, ač ševce mohu zmlátit

Že verpánek je třínohý a nesnadno jej zvrátit

Zavládl hrobař

Šly ruce s hlavou k čertu, náš názor shodne se

Že hrobař nezná žertu, je vážný z profese

Chce diskusi jen s mrtvými a nezná volných sobot

I nečekal jsem s jinými a prostě - práskl do bot

A teď jsem tady

Poslání: Dnes profesor i žák ví, že končí legrace

Když hrobař šoupe rakví a čeká ovace

A z vodorovné polohy že nejsnáze lze vstáti

Tak, že se opřeš o nohy a ruka pomáhá ti

Hlavou pak mysli!

Перевод песни

veintinueve años y nueve meses joven

Suficientemente mayor para mirar hacia atrás en los zapatos de bebé

Eres demasiado joven, pasaría por alto los méritos de cada uno de ustedes.

Soy lo suficientemente sordo, pretendo confiar en la audición

estoy hablando contigo

Altura no muy lejos de ponerse en cuclillas y sonreír de adentro hacia afuera

Y una boca llena de fragmentos de dientes

Tengo ojos que no lloran, aunque no se dejan reir

Tengo rodillas que no se doblan cuando alguien tiene que darme algo

Es posible vivir así

Deambulo aquí y allá y no faltan las palabras

Sin embargo, hay certeza y hay duda.

Es una misión fiel que me devuelve el coraje.

Y hoy compenso la falta de educación con trabajo

Así es como es

Es posible entrecerrar los ojos y chupar tokaj con el ombligo lleno

Y luego mansamente lloriquean versos de lacayo

Uno puede caminar por el camino trillado y no mirar atrás

Uno puede fácilmente ser poeta y no crear líneas.

como muchos lo hacen

Para hacer que los blunts se sientan como señores, para ser un barbero de la corte

Tener una matanza silenciosa y regodearse de nada

Cinco versos femeninos sobre las nubes y ser golpeado con un garrote

Luego discúlpate avergonzado por seguir vivo.

Así es como puedes sobrevivir

Bueno, disculpe, por favor, disculpe, querida

Que aun llevo una cabeza que es para pensar

Uso todo tipo de verborrea contra la tristeza.

Tampoco me nieva en el cuello, lo cual es una ventaja.

para mis amígdalas

Aunque hay un bulto aquí y allá, especialmente debajo de la calva

Pero en esencia, es una esfera, una forma que agrada

Incluso los burladores admitirán: "Esa es una cabeza, se podría decir

Cuando, según ella, hasta los funcionarios lo reconocen”.

Sello Firma

Mi cabeza ahora es tomada sin perjuicio

Y queda pedirle al verdugo su juicio

El experto es indiscutiblemente el pan y la mantequilla de la cabeza.

Y puede demostrar claramente para qué se necesita la cabeza:

solo de por vida

Entonces la cabeza está seca o con peluca.

Y queda pasar a manos en este espíritu

Es común que una mano sana tenga cinco dedos

Y tienes que sufrir mucho antes de saber dónde está el correcto

y donde esta la izquierda

Sabe, querida criatura de Dios: esto se puede comprobar

Que las manos se pueden monetizar mejor que los bienes

Y endurecer a los que piden, y a los que venden, y a los que compran

Que no van a pagar por su cabeza lo que van a comprar cinco dedos

Hablando practicamente

Incluso si tuvieras una cabeza capaz, una vez que tengas suerte

Que la pateen con un zapato y le amarren las muñecas

Sin embargo, tanto el honesto como el parásito pueden dar codazos a la multitud.

Y puede atravesar sin romperse la cabeza.

Choca contra la pared

Puedes imprimir manos extrañas incluso con una cara de piedra.

Siempre tienes que arriesgar algo cuando eres fuerte en los hombros.

Puedes pinchar un corazón en la palma de tu mano o ahogar a un pájaro.

Entonces solo un poco de arrepentimiento y un decilitro de lágrimas

¡La gente lo quiere!

Aunque afeitado y lavado, siempre un poco sucio

Eres bueno reprimiendo tus sentimientos, ni siquiera teniendo sexo.

Puedes despotricar, pero siempre con prisa, y halagar al tonto

Porque el requisito previo para el éxito es la implantación de la joroba.

¡El mundo está preguntando por él!

Lo siento, es el destino que todo el mundo se queme

¿Por qué todavía no ha crecido la joroba de mi columna?

De niño dormía acurrucado cuando me torturaban con el ayuno

Y así camino erguido, eres un hombre alto

Como puedes ver

La belleza fue a otros niños, y por lo tanto los jueces

Me hicieron duende a costa de la cabeza

Cuando me sacaron de la cuna, no lloré lo suficiente

Y pusieron cerebro en sus cráneos y un poco de elocuencia—

— un regalo bastante triste

Pronto estaba levantando mis piernas y siendo dueño de la memoria.

Que al principio descubrí que poseía una madre

Sin embargo, conociendo a la familia, reconocí la primera confusión:

Aunque tengo una sola madre, tengo muchas madres

quien me quiere

Que feliz estaba de tener un papa

Sin embargo, dijeron que hasta el estado me considera un hijo.

Entonces el que llamaron sol, levántate por papi

«¡Asesino por papi, pícaro por papi!», y desde entonces hasta hoy

soy adoptado

Bueno, puedo leer y escribir, pero eso no es suficiente.

También aprendí a mentir, un arma contra la mezquindad.

Aquellos que enfrentan la violencia con amabilidad rara vez engendran gratitud.

Después de todo, el cáñamo es adecuado para una camisa de cáñamo.

Si quieres parchearla

Bueno, no es una alegría cuando los niños se enteran

Que una vez invita a su patria y otra vez a la fiesta

Que la madre es la que pide es la madre de la raza humana

Entonces el ejército se llama la madre, y luego la tierra.

- nuestra madre

Tomé las cicatrices, bueno, es inútil contar

Y difícilmente puedes culparme por estar enojado con mi madre

Luego crecí lo suficiente como para conformarme con domesticar

Que tengo varias madres, pero un solo padre

¡Finalmente certeza!

Basta de gilipolleces, vamos al grano: los maestros me enseñaron

Que mejor que vivir en una jaula es no llevar camiseta

Ahora ni siquiera tengo pantalones y el frío me enfría los hombros

Y los maestros bailan al ritmo y gritan desde la jaula

¡Que traicioné!

Dicen: no estar sujeto al resentimiento y exponerse al mal.

Cuando me da una bofetada en la cara, tengo que poner el otro

Y ellos, una cruz bajo sus cuellos y resentimiento en sus ojos.

Y alejan al estudiante con solo entrar en su puerta.

A nuestros lentes de sol

Luego dijeron que la mendicidad es poco varonil

Es necesario no aceptar regalos, despreciar la limosna

Y ellos mismos andan glotones, y la limosna los alimenta

Y los estudiantes caminan exhaustos y hambrientos

miseria y necesidad

Bueno, dejemos a los maestros cantando en la percha.

No todo el mundo es lo suficientemente brillante para la oficina

Que maneje el remo el que sea fuerte y tímido

El que tiene boca es apto para el escaño parlamentario

o al mercado

Puedes ser un asesino, un zapatero o un dramaturgo

Entonces no pelearás con un palo y podrás ser pragmático

O conviértete en escribano, ten una pluma por tirante

¿No puedes hacer nada?

¡Sé soltero!

¿Eres impresionante?

ser un censor

¡O un tonto!

Dios nos ha dado mucho espacio, cada uno según su destino

Pero a menudo, desafortunadamente, el diablo cambia de lugar

Y luego los pícaros se convierten en abogados y los asesinos en santos

Entonces los artistas se convierten en mineros y los imponentes se convierten en científicos.

a tu imagen

Cuando el conserje es cura, el cura limpia las calles

Cuando el doctor anda con el fregadero y lava las enaguas

Entonces el tonto guarda el reactor y el carnicero escribe poemas

Entonces el censor se convierte en editor y el zapatero se convierte en gobernante del imperio.

Para imaginar el mundo

medí el pan con mis manos

Entonces confié mi cabeza para guardar la sabiduría

Sin embargo, me rompí la cabeza y caí.

Y luego Rarach me silbó, cambiaría sus roles

Dicen, por ejemplo, cambios

Así mi cabeza se afanaba, cuidando el pan

Y la mano apoyada donde se necesitaba moral

Sin embargo, me froté en el zapatero y deseé verpanek.

El resultado: cicatrices en el cráneo y una sien agrietada.

Slam como un golpe

Busqué el camino correcto y encontré consuelo

Que juntar las manos con la cabeza conducirá al éxito

Pero se me olvidaba, pobrecito, que a un zapatero le puedo ganar

Ese verpanek es de tres patas y no es facil de volcar

El Enterrador se hizo cargo

Las manos y la cabeza se fueron al carajo, estamos de acuerdo

Que el enterrador no sabe chiste, es serio de profesion

Solo quiere discusiones con los muertos y no sabe los sabados libres

No esperé con los demás y simplemente - golpeé las botas

Y ahora estoy aquí

Misión: Hoy, tanto el profesor como el alumno saben que se acabó la diversión

Cuando el enterrador empuja el ataúd y espera una ovación de pie

Y desde una posición horizontal, es más fácil ponerse de pie.

Para que te apoyes en tus piernas y tu mano te ayude

¡Entonces piensa con la cabeza!

Más de 2 millones de letras

Canciones en diferentes idiomas

Traducciones

Traducciones de alta calidad a todos los idiomas

Búsqueda rápida

Encuentra los textos que necesitas en segundos