U nás se dojídá - Sto zvířat, Tomas Belko, Jan Kalina

Vyrůstal jsem za břevnovským klášterem

Nikdy nevíš, kde to dítě sebere

Že rodiče nejsou jeho rodiče

Otec mlčel, nechtěl mluvit o ničem

Otec si byl jistej, matka nejistá

Nikdy nevíš, co ti život přichystá

Jediná věc, kterou jsem se dozvídal

Bylo, že se u nás doma dojídá

To krásný dětství, šťastnej obličej

A jak to panečku letí

První půl života nám ničej rodiče

Tu druhou děti

Vyrůstal jsem v myšlenkový chudobě

Na základce nechodil jsem na oběd

Šel jsem domů dojíst jídlo z neděle

Byl jsem hloupej, tlustej, ale veselej

Na chodbě kříž

S mrtvým Ježíšem

Na sobě máš

Chemlon kožíšek

A kalhoty po bráchovi

Vzadu s klínem, jako nový

Dojídat je u nás pořád pravidlem

Když se mluví, tak nanejvejš o jídle

Když syn něco řeší, já mu povídám

Rači jez a mlč, u nás se dojídá

Crecí detrás del monasterio de Břevnov

Nunca se sabe dónde recogerá el bebé

Que sus padres no son sus padres

Mi padre se quedó en silencio, no quería hablar de nada.

El padre estaba seguro, la madre insegura

Nunca sabes lo que la vida hará por ti

lo único que aprendí

era que llegábamos a casa

Esa hermosa infancia, carita feliz

y como vuela

La primera mitad de la vida de nuestros padres.

los otros niños

Crecí en la pobreza de pensamiento

no fui a almorzar en la escuela primaria

Fui a casa a terminar la comida del domingo.

Yo era tonto, gordo, pero alegre

Una cruz en el pasillo

Con el Jesús muerto

estas usando

abrigo de piel Chemlon

Y pantalones detrás de mi hermano

Detrás con cuña, como nuevo

Comer sigue siendo la regla en nuestro país

Cuando hablan, se trata principalmente de comida.

Cuando mi hijo resuelve algo, le digo

Cigalas y callaos que vamos a comer fuera