Podzim - Aneta Langerova

Je podzim, je říjen

Fouká vítr, my spadnem'

Z koruny stromů dolů

Na chladnou zem, kde zemřem'

Snad zapomenem' na den

Jako listí pádem

Až s novým ránem vstanem'

Ať smutek zmizí v zapomnění

Co cítím, je něha, co vidím, jsi ty a já

Do rychlých kroků se vrhám, mou mysl opouští tma

Ze střepů nočních hvězd

Dnes naposled'

Spojím náš svět

S nadějí znovuzrozenou

Se vrátíme zpět

Do koruny stromů

V srdci chvění před koncem odloučení

Pohrdání, obvinění

Je konec představení před koncem

Co cítíš, je něha, co vidíš, jsem já a ty Neříkej, že ti to nedá se rozejít i tam, kam já jít chci

es otoño, es octubre

El viento sopla, nos caemos

Desde las copas de los árboles hacia abajo

En la tierra fría donde moriré'

Tal vez me olvide del día

como hojas cayendo

Solo con una nueva mañana me levantaré'

Que la tristeza desaparezca en el olvido

Lo que siento es la ternura que veo somos tu y yo

Doy pasos rápidos, la oscuridad deja mi mente

De los fragmentos de estrellas nocturnas

Ultima vez

Conectaré nuestro mundo

Con la esperanza renacida

Volveremos

A las copas de los árboles

El corazón tiembla ante el final de la separación.

desprecio, acusaciones

El espectáculo ha terminado antes del final.

Lo que sientes es ternura, lo que ves, somos tú y yo No digas que no puedes romper donde quiero ir