Stárnout - Olympic, Pavel Vrba, Petr Janda

Na srdci mám sto obručí

Z obavy jak se naučím

Stárnout, stárnout

A jestli vůbec na to mám

Zdá se to možná předčasné

Že stál bych o to

To snad né

Stárnout, stárnout

Jestli pak na to vůbec mám

Až budu mít volné místo v tramvajích

Svět najednou bude stát

Jak dál chci žít se mě možná zeptají

Já řeknu rád

Sám v sobě najít souznění

Učím se tomu umění

Stárnout, stárnout

A nemít dluhy z prodlení

Že budu mít srdce stejně hořlavé

S tou nadějí jedu dál

Stárnout a žít plout kam nejdál dopljavem

Jó to bych bral

Když spíš mi krásně v náručí

Přemýšlím jak se naučím

Stárnout, stárnout

A jestli na to vůbec mám

Stárnout, stárnou, stárnout

Sám

Tengo cien aros en mi corazón

Por miedo a como voy a aprender

Envejecimiento, envejecimiento

Y si puedo hacerlo en absoluto

Puede parecer prematuro

que me importaría

No me parece

Envejecimiento, envejecimiento

Si lo tengo en absoluto

Cuando tengo un asiento libre en los tranvías

El mundo de repente se detendrá

Puede que me pregunten cómo quiero vivir.

estaré feliz de decir

Encontrar la armonía en uno mismo

estoy aprendiendo el arte

Envejecimiento, envejecimiento

y no tener deudas por mora

Que mi corazón será igual de inflamable

Sigo adelante con esa esperanza

Envejecer y vivir para navegar tan lejos como pueda

Sí, lo tomaría

Cuando duermes bellamente en mis brazos

me pregunto como voy a aprender

Envejecimiento, envejecimiento

y si tengo que hacerlo

Envejecer, envejecer, envejecer

Solo