Zvony - Zrní

Celý den trmácel se polem

vysokou trávou

Putoval za tajemstvím v kopcích

v šeptání modřínových větví

Kostelní světlo mezi stromy

jak lesní slova pevný sloupy kmenů stojí

Sivou bránou vešel dovnitř

malinovým proutím

Zpomaloval až zůstal klidně stát

v tom porozuměl náhle řeči zvířat

Lehce, jak prachový peří

kývání větví, slova do sebe se skládají

Stál pak tiše v srdci lesa

celým lesem dýchal

Sám je tou pravdou kterou hledal

pak na něj shora voda padá

Rozkládá svoje první větve

kůže je kůrou, oči jsou dokořán

Toho, kdo mezi stromy vstoupil

Sám sebe se pochopil

Tropezó por el campo todo el día.

cesped alto

Vagó en busca de secretos en las colinas

en susurrantes ramas de alerce

Luz de la iglesia entre los árboles

cómo las palabras del bosque se yerguen firmes pilares de troncos

Entró por la puerta gris

mimbre de frambuesa

Redujo la velocidad hasta que se detuvo

de repente entendió el lenguaje de los animales

Ligeramente como una pluma

balanceando las ramas, las palabras juntas

Luego se quedó en silencio en el corazón del bosque.

respiró a través del bosque

El mismo es la verdad que buscaba

entonces el agua cae sobre él desde arriba

Descompone sus primeras ramas

la piel es corteza, los ojos bien abiertos

El que entró en los árboles

se entendió a sí mismo