Ty Ptáš Se Mě - Jaromír Nohavica

Sedíme v křeslech půl na půl

a rozpaků jsme plni,

od ruky k ruce celý stůl,

sedíme v křeslech půl na půl

a měsíc v záclonách se vlní.

Ticho visící u stropu

má křídla netopýra,

noc vyskakuje z příkopu,

ticho visící u stropu

do hrnku trnky sbírá.

Ty ptáš se mě

a já ptám se tě

a mlčíme oba,

neboť málo slov je na světě,

ty ptáš se mě

a já ptám se tě,

každý jinou řečí

na jiné planetě.

Pohledy z očí do očí

a tmu křižují blesky,

jdou vlci dolů úbočím,

pohledy z očí do očí

a nebude už hezky.

Slova, která si neřeknem

se nevyřčená vrací,

žebráci v šatu nepěkném,

slova, která si neřeknem,

jsou mrtví ptáci.

Ty ptáš se mě…

Bodáme koně do slabin,

ať rozběhnou se v trysku

a rudé plody jeřabin,

když bodnem koně do slabin,

se mění v zrnka písku.

Sedíme v jednom pokoji

s květinou v umyvadle,

slavkovské pole po boji,

sedíme v jednom pokoji

a počítáme padlé.

Ty ptáš se mě…

Nos sentamos en sillas mitad y mitad

y estamos llenos de vergüenza,

de mano en mano toda la mesa,

nos sentamos en sillas mitad y mitad

y la luna en las cortinas se ondula.

Silencio colgando del techo

tiene alas de murciélago

la noche salta de la zanja,

silencio colgando del techo

recoge moras en una taza.

Tu me preguntaste

y te estoy preguntando

y los dos callamos,

porque hay pocas palabras en el mundo,

tu me preguntaste

y te pregunto

cada uno un idioma diferente

en otro planeta.

Ojo a ojo

y el relámpago atraviesa la oscuridad,

los lobos bajan por la ladera,

ojo a ojo

y ya no será agradable.

Palabras que no diré

lo tácito regresa,

mendigos con ropa fea,

palabras que no diré

son pájaros muertos.

Tu me preguntaste…

Apuñalamos a los caballos en la ingle,

déjalos correr hacia el jet

y bayas rojas de serbal,

cuando apuñalo caballos en la ingle,

se convierte en granos de arena.

nos sentamos en una habitación

con una flor en el fregadero,

Campo de Austerlitz después de la pelea,

nos sentamos en una habitación

y contamos los caídos.

Tu me preguntaste…